Jedenáctý ročník dnes již tradičního Tigers kempu přilákal letos rekordní účast mladých hokejistů a hokejistek. Celkem se jich ve zlínské PSG aréně sešlo přes 80 a to včetně několika nadějných hráčů ze zahraničí. Průběh kempu nám v rozhovoru přiblížil trenér Jiří Heš.

Mohl byste Tigers kemp na úvod trochu představit?

My jsme už dříve organizovali kempy „MALÝ VELKÝ HOKEJISTA“. Poté jsme plynule přešli pod Tigers a tohle je náš už jedenáctý ročník. Účast máme rekordní, je tu přes 80 nadšených dětí, které na sobě chtějí pracovat. Tigers kemp jako takový je na PSG aréně poprvé, nicméně v minulosti už jsme tu byli. Letos je novinkou prohloubení spolupráce s Berany, náš kemp na ten jejich přímo navazuje. Myslím, že jdeme správným směrem.

Jaký byl program kempu?

Kemp probíhá formou příměstského tábora. Vedle suché přípravy a ledu zbylo také spousty času na zábavu, kluci si zkusili například Laser game.

Pojďme se nyní zaměřit na tréninky. Co si trenéři pro hráče připravili?

Sraz je brzy ráno, okolo sedmé hodiny. Následuje suchá příprava, pak led. Hráči jsou rozděleni do skupin a střídají se. Vedle obratnostních prvků se zaměřujeme na rozvoj koordinace, síly, dynamiky a podobně. V průběhu dne je pro hráče připraveno občerstvení, které v pátek vrcholí palačinkami. O ty se každý rok strhne veliký boj (smích).

Jaká je z pohledu trenéra práce s malými hokejisty?

Je to spousta zábavy, nejen pro hráče, ale myslím, že i pro nás trenéry. Nás to ohromně baví. Je radost pracovat s mladými lidmi, na kterých vidíš, že se chtějí zlepšovat, chtějí pracovat a je na nich také vidět ten pokrok. To nás trenéry nabíjí a je to motivace do další práce. Já jsem přesvědčen, že kluky ten kemp může posunout a inspirovat je.

Objevili se zde i starší hráči, například ze zlínského A týmu. To musí být pro hráče také vítané oživení…

Samozřejmě, snažíme se program nějak ozvláštnit. Teď to bude znít trochu jako samochvála, ale byl tady například můj syn Lukáš v dresu Arizony. Dále pak mladší kluci, co ve Zlíně hrají v mládeži nebo i v Áčku a reprezentačních výběrech. Loni tu byl Michal Jordán, ukázal klukům medaili z MS. Pro kluky je taková návštěva velikou motivací.

Tradičně do Zlína jezdí i mladíci ze zahraničí. Platí to i pro letošní ročník?

Platí. Máme tu hráče třeba z Velké Británie nebo Švýcarska. Dokonce ze Švýcarska dojíždí každoročně rodina s nyní už asi třetí generací mladých hokejistů. Musím říct, že je nesmírně zábavné je sledovat. Všichni jsou si nesmírně podobní, na ledě začínali také stejně. Nejstarší z nich má už 16 let a je členem reprezentačních výběrů Švýcarska.

Účastní se kempu i dívky?

Ano, to je důležité zmínit. Máme tu čtyři nebo pět dívek a jsou skvělé! V některých činnostech chlapce dokonce převyšují. Je vidět, že jim hokej nejen neškodí, ale zároveň prospívá.

Co byste na závěr hráčům vzkázal?

Hráčům bych popřál, aby se jim i nadále dařilo, aby na sobě pracovali, tak aby mohli jít za svým snem. No a rodičům bych rád poděkoval, že k nám děti přivedli. Přeji jim pevné nervy a radost z toho jakou cestu si jejich děti zvolily. Myslím si, že to týmové prožívání zážitků, zábava v kabině, radost z pohybu, vítězství a koneckonců i překonávání překážek je náramně vybaví a posune i v běžném životě.

Velké poděkování patří samozřejmě také trenérům.