Po ukončení hokejové kariéry pokračuje Zdeněk Sedlák jako trenér mládeže. Patří mezi zakladatele klubu Tigers Zlín, který je postaven na moderních základech, propojujeme sport a vzdělání a mladým hráčům zajišťuje program, který jim umožňuje pracovat na sobě ve všech oblastech. Jdeme proti proudu, ALE VĚŘÍME SVÉ VIZI. Jak se Tygrům vede a v čem je jejich příprava jiná? Co chystají a kam se chtějí dostat se dozvíte v našem rozhovoru, který byl připraven pro Deník sport.

Kdy a za jakých okolností se zrodila myšlenka založit ve Zlíně další mládežnickou organizaci?

Jako trenér působím u mládeže přes 15 let. V klubu, ve kterém jsem 12 let pracoval, jsem chtěl uplatnit, změnit a nastavit nové principy a směřování. Bohužel se naše myšlenky nepotkaly a naše cesty se musely rozdělit. Společně s kolegy, kteří to viděli podobně, jsme se další čtyři roky účastnili neúspěšných jednání, a když jsem viděl, že naše snaha o spolupráci nikam nevede, vedení klubu jde jinou cestou a spolupráce není možná, tak jsme se rozhodli vytvořit nový klub, který bude stát na moderních základech. Mrzí nás, že se některé věci nepodařilo změnit, pro dobro dětí a hokejové mládeže ve Zlíně, a proto chceme jít jinou cestou a snažíme se ve městě vybudovat klub, který bude vychovávat mladé hokejisty na výkonnostní úrovni. Propojujeme sport a vzdělání a zajišťujeme mladým hráčům program, který jim umožňuje pracovat na sobě ve všech oblastech.

Ve vašem týmu Tigers Zlín působí převážně hokejisté z řad studentů, pro které máte vybudované zázemí dokonce i vlastní hotel. Je to pravda?

Zajišťujeme hráčům celý program, to znamená, že pro ně máme školu, ubytování, taktéž se u nás stravují. Nabízíme jim výborné zázemí v posilovně, regeneraci ve wellness a hlavně tréninkový proces, který je vlastně neomezený. Pokud hráči chtějí jít na led do posilovny i mimo své tréninky, je jim to umožněno. Pilujeme individuální dovednosti a další věci. Záleží na tom, co každý hráč potřebuje a co má zájem zdokonalovat.

Máte za sebou první dva roky fungování Tigers. Dají se podle vás označit za úspěšný začátek?

První rok bych vzhledem ke covidu moc neřešil. Měli jsme jen malou plochu pro dovednostní tréninky, ale klukům jsme jako jedni z mála nabídli trénink na ledě, za což byli nesmírně šťastní. Nedávno skončená sezona 2021/22 byla z našeho pohledu určitě úspěšná. Postavili jsme dočasný zimní stadion, sestavili tým dorostu z hráčů, kteří v té době neměli angažmá, podařilo se nám tým doplnit i v průběhu sezony. Zajistili jsme dovednostní tréninky pro mládež a veřejnost. V neposlední řadě máme osm výborných trenérů a aktuálně již přes 150 nových členů. Sezona dorostu se pro nás vyvíjela taky velmi dobře. Zhruba z třiceti klubů ve Zlínském, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji jsme hned v první sezoně byli celkově čtvrtí, což je pro nás velký úspěch, ale zároveň trošku zklamání, protože jsme nepostoupili dále. Nicméně do příští sezony budeme určitě silnější a odhodlanější. Nasvědčuje tomu i fakt, že jsme na try-outu měli 150 nových hráčů a v příštím roce otevřeme pět nových kategorií, což mi přijde na první rok velice zajímavé.

Je tedy znát rostoucí zájem ze strany mladých hokejistů?

Naše tréninky skills jsou dlouhodobě vyprodané, aktuálně jsme ohlásili kemp v červenci a po prvním týdnu jsme měli přes 60 registrací. Zvažujeme možnost rozšíření kapacit, protože zájem je obrovský. Těší nás to, ale zároveň je to pro nás velký závazek. Doufáme, že se všem hokejistům bude u nás líbit. Každopádně my se budeme snažit dělat maximum toho, co umíme. Dále připravujeme skills otevřené tréninky a samozřejmě individuální tréninky. Každý nový hráč je u nás vítán.

Zmínil jste dočasný zimní stadion, který máte v podobě „pevného“ stanu. Plánujete postavit zděnou halu?

Vlastně už jen čekáme na stavební povolení, dokončujeme dokumentaci a řízení o stavebním povolení a hned poté jsme připraveni začít s výstavbou standardní tréninkové haly. Pokud nám to aktuální doba dovolí, chceme začít sezonu 2023/24 v novém a moc se na to těšíme. Chtěl bych také moc poděkovat našim partnerům a společnosti CREAM za podporu a pomoc při stavbě a v celé sezóně. Bez partnerů, kteří chtějí podporovat sportování dětí by jsme vůbec klub nemohli provozovat.

Pokud byste měl vyzdvihnout jedinou věc zdobící vaši hokejovou organizaci, která by to byla?

Jsme takoví Tygři. Název vznikl spontánně, ale když se na to dnes podívám, toto zvíře nás přesně vystihuje. Jsme rychlí, draví, průbojní, chceme dosahovat svých cílů a často věci děláme sami. Jdeme proti proudu, což je vždy těžké, ale my věříme své vizi.

Dá se vůbec nějak srovnávat výchova mládeže u Tigers s vašimi začátky v hokeji?

Výchova mládeže v době, kdy jsem se učil hrát hokej, byla úplně jiná. V mých začátcích bylo ve sportu více dětí, hokej byl masovější a přístup trenérů nebyl příliš individuální. V Tigers klademe důraz na individuální přístup k hráči, respektujeme jeho motorický a mentální vývoj, který se snažíme rozvíjet, aby hráč měl správné hokejové návyky a zároveň radost z hokeje.

Pokud vím, s Berany Zlín jste se pokoušeli navázat spolupráci, z jejich strany však nebyl zájem. Změnili názor, nebo stále platí nezájem?

Ze strany Beranů po sestupu v letošní sezóně po 42 letech z Extraligy se aktuálně čeká na nové vedení. Stávající by dle jejich vyjádření mělo končit, takže uvidíme, ale doufám že nové vedení bude společným aktivitám více nakloněno. Abych zamezil spekulacím, které se často v médiích objevují, tak nikdo z naší strany do výběrového řízení nepůjde. My chceme řešit hokej, politika ani přebírání klubu, jak nám často někdo připisuje, nás nezajímá. Pokud se někdy v budoucnu najde společná řeč, pak jen v podobě oboustranně výhodné spolupráce, se které budou profitovat hlavně hráči a celkově se tím zvedne úroveň hokeje v našem kraji, abychom hráli zase o přední místa v tabulce ve většině kategorií. Ne se jenom udržovat na hraně sestupu. To by měl být myslím společný zájem všech klubů v kraji.

Ovlivnil nějak závratně mládežnický hokej ve Zlíně extraligový sestup Beranů?

Jistě. To, že áčko spadlo z extraligy, je velký problém. Mládeže se to týká v juniorských kategoriích, ale k A-týmu hlavně vzhlížejí i děti. Takže komplexně není dobře, že hokejové město Zlín po 42 letech spadlo z extraligy. Průběh nechci hodnotit, je to o osobní odpovědnosti trenérů a vedení, které mělo, dle mého názoru vyvodit jasné závěry. Osobně jsem ze sestupu zklamaný. Pro nové vedení Beranů to bude hodně těžké, ale věřím, že zavelí k obratu. Aspoň já bych si to tedy přál. Určitě jsme případně připraveni pomoci.

Pocházíte z Přerova, kde jste také před sedmi lety ukončil aktivní kariéru. Po jejím konci s hokejem pokračujete trénováním mládeže, ale ne v rodném městě. Co rozhodlo pro Zlín?

Ve Zlíně působím už od svých 15 let, hrál jsem dorost, juniorku a později také extraligu. Založil jsem tady rodinu a postavil dům v Otrokovicích. Když jsem se vrátil ze zahraničních angažmá, můj syn hrál hokej za Zlín, začal jsem zde pomáhat jako trenér a během toho studoval Karlovu univerzitu na FTVS. Při tom všem jsem ještě hrál v Přerově. Když jsme se Zubry postoupili do první ligy, naplno jsem začal pracovat jako trenér mládeže ve Zlíně, kde jsem prošel všemi kategoriemi – od školy bruslení až po starší dorost.

Máte tedy k východní Moravě a ke Zlínsku specifický vztah?

Ano, ke Zlínsku jsem si vztah vytvořil. Líbí se mi region, lidé jsou zde přátelští, pohodoví a pracovití. Obdivuji práci pana Bati, jeho pracovitost a vizionářství. Vybudoval celé město, fabriky, domy a vytvořil typickou zlínskou architekturu.

Chybí vám i s odstupem času ještě hokej?

I když jsem denně několik hodin na ledě, hokej mi chybí, ale nezbývá mi už bohužel čas, abych si zahrál. Naplno se věnuji trénování v Tigers a teď máme vážně napilno. Jsem tedy opravdu moc vděčný za náš výborný trenérský tým.

Vedle extraligových angažmá a reprezentace jste se za hokejem dost nacestoval po Evropě. Poznal jste Švýcarsko, Finsko, Dánsko, Rakousko, Itálii i Bělorusko. Na které domácí a zahraniční angažmá vzpomínáte nejradši?

Nejraději vzpomínám na Plzeň, ze které jsem se dostal na mistrovství světa ve Švédsku v roce 2002. V Plzni byla vždy výborná parta hráčů, trenérů, lidí zapálených do hokeje a vynikající fanoušci. Ze zahraničních angažmá nejraději vzpomínám na Finsko a Švýcarsko. Krásné země s úžasnými podmínkami pro hokej a pro život.

Ve vašich stopách jde i váš syn Zdeněk, který sedm let hokejově roste ve Finsku. Měl jste nějakou roli při jeho vydání se finskou cestou?

Žádnou roli jsem nesehrál. Zdendu si v 15 letech vybral tým Kärpät Oulu, který ho viděl hrát na turnaji v Helsinkách. Nabídli mu kontrakt a vytvořili perfektní sportovní program k jeho hokejovému rozvoji. V Oulu prošel mladším a starším dorostem a juniorkou. Za toto období se stal dvakrát mistrem Finska v juniorech, ve starším dorostu jednou vyhrál a bral jedno stříbro a bronz. V těchto kategoriích patřil mezi nejlepší hráče v ročníku. Když jsem viděl, jak pracují v Oulu s mládeží, bylo to pro mě velmi inspirující a poučné. Z cest do Finska čerpám dodnes.

Cítil jste tehdy, že Zdeněk v Česku neměl tak kvalitní podmínky k růstu jako ve Finsku?

Během své zkušenosti ze zahraničí jsem poznal mnoho různých trenérů, různých národností, filozofií a mentality. Z těchto zkušeností stále čerpám a chtěl jsem, aby to Zdeněk poznal taky. Už od 15 let se musel naučit být samostatný a sám se prosadit. Viděl rozdíly a stal se profesionálem. V poslední sezoně si výbornými výkony v Mestis, kdy byl nejlepší hráč play-off, vybojoval smlouvu v elitním SaiPa Lappeenranta.